4.11.2024

Jediný existující okamžik a to nejcennější co máme…

Vylezla jsem z ulity abych vás pozdravila, JUCH! Jedem malý pozdrav jsem ze sebe vyloudila před pár týdny po emailu a kdo je přihlášený na mém emailovém seznamu, tak jej obdržel, no a kdo ne tak toho zdravím teď a tady. Pozdrav to nebude dlouhý, ještě doznívá odstup od všech technologií a je toho tolik co dělat, že se trošku nutím. Zasednout, zmenšit, stáhnout, co napsat,  člověk odvykne rychle. Ale nakonec krátké psaní a pár obrázků postačí a řekne víc než nic, anebo taky moc. Protože když je něčeho moc člověk je zahlcen. Dlouhá psaní se mnohým nechce číst, většina z nás zahlcena je. (mimochodem upravila jsem ten článek o výletu na k mým kořenům, nikdo mě ani neupozornil, že je článek celý domotaný, text se tam nějak umazal a jinde zdvojil, tak buď jste si řekli, že jsem blázen, nebo to nikdo nečetl – haha nevadí i tak má spíš tu hodnotu zápisníku, ke kterému se můžu vracet) Víc řekne stejně osobní setkání a to se může udít třeba tento týden v Praze na Green Beauty (https://greenbeautymarket.cz/) se můžeme potkat, komu je Jalový dvůr z ruky. V Praze budu od čtvrtka do soboty. Akce je v pátek 8.11. přednáškovou formou a se vstupným a v sobotu 9.11. budu zastupovat – sama sebe na stánečku v pečující zoně která bude v přízemí koupelnového studia Laufen na adrese IP Pavlova a tady je vstup zdarma. Více na webu pořadatele.

Je krásný podzim, suším křížaly, šípky a zásoby z jara a léta se tenčí. A to ještě nezačala ani pořádná zima. Na druhou stranu nemám ráda plýtvání, ráda sbírám co spotřebuji a taky v klidu bez stresu z toho co vše jsem propásla. (letos třeba lípu i bez) Mám plné ruce trnů, roztrhla jsem si kalhoty a na mém oblíbeném místě mi včera na rameno sedla vážka, koukly jsme na sebe, ona mě rychlým letem obkroužila a přesedla na nohu. To jsou ty chvilky kdy vím, navzdory všem občasným pochybám, že jsem správně právě tam kde jsem.

Zpomalení nezpůsobí to, že by se dělo něco o tolik jiného než kdy před tím. Jen se mění prožívání jednotlivých věcí a ta intenzita je často až těžce únosná. Blaženost, která přechází do stavu odpoutanosti. 🙂 Snad mi někdo porozumí. A protože vidím, že z mého krátkého pozdravu zase tvoří mišmaš a slohovka v jednom – končím.

Ahoj!

Mějte krásné dny.

Martina