Rozhovor s Michaelou Bartošovou, která je se svým manželem Michalem Bartošem autorkou několika úspěšných knih zaměřených na vztahy. A právě vztahy jsou v našich životech velké – troufám si říct, že hlavní životní téma. Když za mnou Míša přijela na vlasovou ceremonii zmínila, že ji zaujal můj příběh a ráda by mě poprosila o rozhovor. Mezitím uběhlo pár dalších vlasových návštěv a koncem loňského roku se rozhovor zrealizoval. Upozorňuji, že nejsem žádný velký řečník, chtěla jsem být stručná, tak jsem témat jen lehce dotkla, (ubrala i doplnila bych toho spoustu…), ale třeba někoho potěší, slyšet upřímné nepřipravené povídání a střípek z mé cesty. Ke konci je povídání o vlasových ceremoniích a také o koních i inspiraci, kterou nám přináší. Odkaz na rozhovor najdete zde: https://youtu.be/c7ZmUADIYkQ?feature=shared
Koně jsou otevírači emocí a vedou nás k pravdivosti. I díky nim jsem začala o svém vyhoření a problémy se zdravým i psychosomatice mluvit, nejprve s nejbližšími a nakonec i s klientkami a dalšími. To téma se dotklo mnohých velmi osobně a uvědomila jsem si jak moc tím pomáhám. Obyčejnou pravdivostí a otevřeností. Pokud je člověk pravdivý, otevřený, je i více „čitelný” pro okolí. Nenápadně se začnou lepšit vztahy, mírní se odpor k různým tématům, nikdo nás na ničem nemůže „načapat”. Začít se je třeba pravdivostí k sobě. Pak už není cesty zpět.
Dole najdete fotku „oxytocin v akci” – hormon lásky, štěstí a propojení. To se děje s koňmi, na vlasových ceremoniích a všude kde je péče a bdělá přítomnost. Pohlazení těla.
„ když mě ty podrbeš tady na boku, podrbu zase já tebe tady na lýtku”
Účinky to má na všechny přítomné, nese se to v energetickém poli.. mají to lidi, mají to koně, je to těžko uchopitelné, přitom tak přirozené, zkrátka jsou to blažené pocity kdy jsme si blízko. Láska je lék ve všech svých podobách. Přítomnost je pohlazením duše.
Koně jsou mistři pozornosti a absolutní přítomnosti, je to jeden z jejich darů. (zároveň přirozené evoluční nastavení přežití)
Včerejšek je pryč, zítřek ještě nenastal…řekl kůň. 🙂
A jeden blažený úsměv na konec.