Jitřní radost krkavci a klíště.

lotos beauty blog

Venku už se probouzí příroda. Kaštany pučí. Se dřevem na topení si přináším domů pavouky a kroutící larvy hmyzu. Nad pastvinou lítá pár krkavců. Jeden z nich je šprýmař a předvádí se, lítá chvíli stranou, chvíli středem, užívá si let a doprovází svou družku, alespoň se to tak zdá. Nebo si jen opravuje svou zlověstnou pověst. Vesele kráká. Ze šípkových keřů se se svým švitořením slétlo hejno sýkorek. To je radosti, hned jsou tu a hned tam, z dálky vypadají jako roj včel. Vznáší se nad zemí s nadpozemskou lehkostí. Je jich tolik, že hledím a směju se. Když přicházím ke svému oblíbenému stromu, vyruším dravce a vidím ho jak letí o kus dál a mizí mi z dohledu uvnitř lesa. Sedím a dýchám, prorůstám s kořeny toho dubu který jsem pojmenovala „Krásný” a stromy okolo se houpou s větrem, střídavě praskají, šumí a něco říkají. Když se člověk trochu ztiší tak uslyší…

Vracím se pastvinou a natáčím tvář ke slunci, to je blaho. Modrá obloha a hřejivé paprsky prohřívají obličej i dlaně. To je zdroj. Vyslovuji nahlas. Slunce blunce. (tak mi říkávala moje máma a já tak říkám teď mojí holčičce.. nikdo neví co je blunce) Usmívám se. Všechny šípky už jsou mrazem dokonale rozměklé, trhám je a saju červenou marmeládu uvnitř.

Doma pak vytřepávám z gatí klíště.

A co udělalo v posledních dnech radost vám? (A teď nemyslím to klíště:) ikdyž vytřepané potěšilo víc jak zapité)

A když ne úplně tu jitřní radost, o které se píše v Karpatských hrách, tak aspoň malou, nenápadnou, ale přitom opravdovou duše-radost.

30.1.2025, Jalový dvůr

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *