Ticho ve stáji, kolečka s hnojem, v rukou vidle. Cítím, že nejsem sama, kouknu na okno a takovýdle představení tam. Nenechám si pro sebe kouzlo toho mrazivého dne. Nakonec po dlouhé době jsem se probudila s tím, že něco vyfotím a tak se i stalo. Ten den už brzké ranní světlo prozrazovalo, že bude ve spolupráci. Obrazy, vůně, pocity pomalého dne ukládám i do své paměti, tento šuplíček pak otevírám když jsem ve shonu. Je tam a lze se na něj spolehnout.

Ticho je lék. Je to rande s duší. Ty momenty jsou jako klid mezi nádechem a výdechem.

26.2.2025, Jalový dvůr  (foto: Canon 6D Mark II, 35mm)